Zvykli jsme si na politiku snad jenom nadávat. Nadává na ní spousta lidí, a k těm, kdo na ní nenadávají, patří možná jenom politici, když mluví o svojí práci nebo o činnosti svojí partaje. Většinou vidíme jenom to, jak nám politici lžou do očí, každou chvíli se provalí nějaká zlodějna, podvod nebo ostuda, a tak se nemůžeme snad ani divit, že jsme rozladění politikou.

Ale i když je to tak, není politika vždycky jenom špatná. Může pro nás udělat i docela dost dobra, když na to přijde. A když to politici chtějí nebo je k tomu lidi donutí.

Politika nás hlavně stmeluje. I když pochopitelně často i rozděluje. Kdyby nebylo politiky, nemohli bychom žít jako národ a společnost. Každý by se hnal jenom za svým prospěchem, kdyby neměl nikoho nad sebou, kdo by zařídil, aby lidi dělali i něco pro ty ostatní, aby si lidi pomáhali navzájem.

To politici nám nastavují pravidla hry, a i když se nám zákony a předpisy někdy nelíbí, musíme se s nimi smířit. Vždyť to není zas až tak těžké, jelikož nás taková rozhodnutí nejen omezují, ale taky chrání před zlovůlí jiných lidí.

Politici se taky starají, aby se o nás vědělo nejen doma, ale i v cizině. Reprezentují nás, a pro svět jsme tedy každý z nás maličký kousek takových politiků. Rozhodují o naší zahraniční politice, o tom, s kým a jak spolupracujeme, s kým se přátelíme a kdo je náš nepřítel.

Politici se ale taky hlídají navzájem, aby nikdo z nich nezneužíval možnosti, které kvůli politické moci má. Aby tu nebyl žádný absolutista, který bude s lidmi jenom šoupat jako s nějakými figurkami, které jsou úplně bezmocné.

Politici a politika jsou tady tedy proto, aby se u nás dalo normálně žít. Tak normálně, jak jsme na to zvyklí. A když se nám někdy takový život nelíbí, dá se politika přece změnit. Pokud je dost těch, kdo chtějí změnu a dají to ve volbách najevo.