Říká se, že se plazma daruje, ale drtivá většina dárců ji prodává. Proč taky ne, částka za odběr je pěkná a ve finále ji stejně prodají za několika násobně vyšší částku, než dají Vám.
Jako studentka vysoké školy s nabitým rozvrhem a víkendovými brigádami, jsem i já hledala způsob, jak si přilepšit v krátkém čase. Celý odběr plazmy totiž trvá maximálně 2 hodiny, což se dalo v pohodě stíhat po škole, takže jsem se také upsala. Zpočátku to šlo bez problému, bolí jen vpich, protože ta jehla je opravdu silná, ale samotné odčerpávání už necítíte. Po odběru si dáte sušenku a džus a jdete domů. Jako nováček jsem pečlivě dodržovala základní rady, hodně pít, nejíst před odběrem nic tučného a mít dost cukrů. I přes dodržování všech doporučení, jsem tam jednoho dne omdlela. Kamarád mi vyprávěl, že jsem mluvila a v půlce věty odpadla, doslova jsem se vypla lusknutím prstu. Mdloby by nebyly tak špatné, ale stav, který následoval po tom, ve mně zanechal tak hrozný pocit, že jsem s darováním plazmy přestala, v životě mi tak zle nebylo.
Nejsem lékař, takže úplně důležitost plazmy v těle nepopíšu, ale asi je dost důležitá. Jakmile jsem omdlela, odpojili mě a převezli na ošetřovnu, kde jsem asi půl hodiny ležela. Jakmile jsem se snažila posadit, pozvracela jsem se. Podávali mi vodu, kterou jsem při snaze alespoň o polo sed, znovu vyzvracela. Znovu mě zavodnili, znovu jsem zvracela, strávila jsem tam 3 hodiny, než jsem si dokázala sednout. Ani po té jsem nebyla schopná dostat se po svých domů, museli pro mě přijet autem a cestou jsem zvracela znovu.
Chtěla jsem jít na odběr znovu, ale pokaždé, když si vzpomenu na ten stav, zase mě to odradí. Nechci Vám darování plazmy rozmlouvat, spíše apelovat na to, abyste dodržovali pitný režim i doporučený jídelníček, kterým byste měli rizika takového kolapsu minimalizovat.